Na řadě míst požářiště v NP České Švýcarsko už můžeme najít i dva metry vysoký a pouze dva roky starý les. Špatně se jím chodí, ale plave výborně. Ano, nejvíce odrostlá je bříza (díky ti všemohoucno/evoluce za tento skvělý druh), někde taky osika. V oplocenkách je šťavnatých druhů víc.
Bude velmi zajímavé sledovat, jak se do akce budou dostávat další druhy stromů. Někde hluboko dole v přízemí často vidíme buky, borovice, modříny a další. Ale tam, kde úplně chybí semenné stromy, jim to ještě chvíli potrvá.
Žasnete nad tím, co umí v současné „disturbované“ krajině bříza a další skvělé druhy? My ano, proto nyní sledujeme, jak v různých částech požářiště přispívají k obnově lesa semena šířená větrem. To je docela důležitá otázka když si vezmeme, jak ovlivněná byla krajina v parku ještě před požárem (velkoplošné odumírání smrku po kůrovcové gradaci a někde následující asanační těžby).
