Úvod
Problémovým a plně nedořešeným tématem v ochraně přírody jsou rozdílné postoje k péči o zvláště chráněná území přírody (ZCHÚ) bez ohledu na jejich kategorii, speciálně o ZCHÚ na pozemcích určených k plnění funkcí lesa. Často se střetává odlišný přístup vlastníka, resp. správce daného ZCHÚ s přístupem orgánu ochrany přírody, jehož stanoviska k péči o tato území jsou závazná. Rozdílné postoje jsou dány různým „viděním“ lesa a jeho poslání, např. obavou o negativní vliv péče o ZCHÚ na okolní, často labilní porosty hospodářského lesa, odlišným chápáním předmětu ochrany určitého ZCHÚ (např. záchrana genofondu versus umožnění samovolných vývojových procesů) apod. Cílem příspěvku je pokud možno přehledně, alespoň relativně stručně a zejména s ohledem na praktické využití definovat základní rozlišovací znaky “přirozenosti“ (tedy míry ovlivnění člověkem) lesních porostů, které jsou u nás zařazeny do ZCHÚ, jako východisko pro základní rozhodnutí o dalším managementu území, resp. jako podklad pro koncepční rozhodnutí v ochraně přírody i lesním hospodářství.
Význam hodnocení
Význam hodnocení „přirozenosti“ lesních porostů v ZCHÚ je zřejmý u dvou základních otázek, na které je nutno u každého ZCHÚ odpovědět: Co je předmětem ochrany? Definice předmětu ochrany je klíčová již pro rozhodnutí o vyhlášení ZCHÚ. Na lesních pozemcích se jedná o výběr území, která jsou buď člověkem relativně málo ovlivněná a předmětem ochrany je zde segment přirozeného lesa, nebo o území i dlouhodobě člověkem ovlivněná a pozměněná, kde předmětem ochrany je např. kriticky ohrožený druh flóry a les je zde vnímán jako prostředí pro existenci předmětu ochrany (les sám o sobě není předmětem ochrany, ale nutnou podmínkou pro jeho zachování). Hodnocení přirozenosti se v této otázce vztahuje zejména na první variantu – kdy les sám o sobě je předmětem ochrany – a my chceme zhodnotit jeho stav, abychom kvalifikovaně rozhodli o cílech ochrany. Co je cílem ochrany? Cílem ochrany bývá obecně zachování existence předmětu ochrany v určitých kvalitativních parametrech. V případě, že les je předmětem ochrany, se jedná o zásadní rozhodnutí o dalším nezasahování nebo zasahování (v tom případě se specifikací intenzity, plošného umístění, časového rozvržení zásahů atd.) do vývoje porostu. V obou případech je nutno mít jasně zdůvodněn další postup na základě hodnocení přirozenosti lesního porostu v kontextu s předmětem ochrany. Definice cíle ochrany by měla být hlavním kritériem pro zařazení do kategorie „památka“ (ochrana určitého druhu, lokality apod.) nebo „rezervace“ (ochrana procesů).
Metodika hodnocení a její přílohy
Metodika hodnocení přirozenosti je součástí sbírky zákonů, aktuálně Vyhlášky ze dne 23. března 2018 (č. 45/2018 Sb.) o plánech péče, zásadách péče a podkladech k vyhlašování, evidenci a označování chráněných území. Terminologie, zásady a postup hodnocení, ukázky formuláře hodnocení apod. jsou obsahem přílohy č. 2 – Zásady hodnocení přirozenosti lesních porostů. Důležitou pomůckou může být hodnotiteli tabulka souborů lesních typů. Zpracovatelem je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. V původní verzi jsou uváděny dřevinné skladby i pro podsoubory LT. Pro potřeby hodnocení přirozenosti je však členění po souborech lesních typů (SLT) dostačující.