Odumřením stromu jeho význam pro les nekončí. Stojící souše, pahýly a ležící kmeny představují zásobárnu živin a vody, životní prostředí pro řadu organismů a důležitou součást koloběhu uhlíku. Rozklad velkého stromu může trvat desítky let a během této doby se jeho vlastnosti i ekologická funkce postupně mění.
Výzkum sleduje množství, druhovou skladbu, rozměry, polohu a stupeň rozkladu tlejícího dřeva. Opakovaným měřením lze zjistit, jak rychle dřevo přibývá, rozkládá se a postupně mizí. Propojením údajů o živých stromech, mortalitě a rozkladu lze popsat celý koloběh dřevní biomasy.
Významným zdrojem jsou celoplošné mapy stojícího i ležícího dřeva, dendrometrická měření, opakované stromové censusy a modelové výpočty biomasy. Téma je úzce propojeno s výzkumem disturbancí, biodiverzity, obnovy lesa a klimatické funkce lesních ekosystémů. Přehled tématu tým zpracoval také v článku „Skrytý svět tlejícího dřeva“.
Hlavní datové zdroje: evidence stojících souší, pahýlů a ležících kmenů, rozměry a stupně rozkladu dřeva, druh dřeviny, prostorová poloha, údaje o mortalitě stromů a výpočty živé a odumřelé biomasy.
Tématu se věnují zejména: Tomáš Přívětivý, Kamil Král, David Janík, Libor Hort a další členové týmu podílející se na sběru a zpracování dendrometrických dat. Autorství tematických výstupů ukazuje také výrazné zapojení Tomáše Přívětivého do výzkumu tlejícího dřeva.